QuadMania.cz

Při oblékání na testování letošních Polarisů jsem slyšel za autem nějaký divný zvuk. Říkal jsem si, že někdo přivezl i Outlawa, ale to co se objevilo mi vyrazilo dech. Rozpláclá červená potvora se sakra ostrým zvukem prostá všech zbytečností budila opravdu respekt. No a když mi její majitel dovolil svezení, byl jsem jak malý kluk s novou hračkou. Nejdříve ale pár slov o tom, co se vlastně událo. Základem stavby byl Polaris Sportsman 850, který ale svými rozměry a především komfortním podvozkem nevyhovoval náročným tratím Offroadmaratonů. Začalo se pochopitelně u motoru. Úpravami na sání a výfukovém potrubí bylo dosaženo na dvouválcovou osmistovku úctyhodného výkonu sto koní při zachování tolik potřebné spolehlivosti motoru.
Mnohem složitejší byla úprava podvozku. Ten dostal nakonec pouze sportovní tlumiče českého výrobce HP, které stroj poslali o nějaký ten centimetr níž a pochopitelně podstatně zlepšily odezvu od podvozku. Čtyřkolka je teď mnohem stabilnější a tvrdší, takže rychlé průlety zatáčkou nejsou problém. Vše je pak třeba něčím zakrýt. Původní plasty se světly, kapličkou pro dálkové světlo a nosiči nepřichází v úvahu. Nejlepší možností nakonec byla aplikace plastů s Polarisu Trail Boss, které sedí na osmikilu jen s drobnými úpravami. Na plastech chybí světla a veškeré zbytečnosti. Místo originálních řidítek se na tyči řízení objevila odpružená řidítka Fast. Na nich je umístěna jednoduchá palubní deska. V přední části se pak usadil ochranný rám a pletivo chránící chladič.
A to je zhruba vše, vše je maximálně jednoduché a účelné, není třeba s sebou vozit zbytečná kila, nebo vymýšlet něco nového. Na podvozku zůstala původní ramena, pohon 4x4 byl samozřejmě také zachován. Vyměnit bylo samozřejmě třeba ještě kola a pneumatiky. No a jak to jede? Reakce motoru na přidání plynu je úžasná, stačí lehce škrtnout o páčku a motor se ochotně vytáčí. Dávám tedy víc plynu a startuju na seznamovací kolo po trati.
 Už první průlet zatáčkou mi ukazuje rozdíl oproti seriovému Sportsmanu, se speciálem není problém utrhnout zadní kola a přitom neztratit kontrolu nad strojem. V prvních chvílích jsem trochu zklamaný z podvozku. Takhle drahý závodní podvozek by přeci měl fungovat jinak, pak ale přicházím na to, že se tahle Polárka chová stejně jako sportky a potřebuje jet. Na výjezdech ze zatáček už tedy bez respektu dávám plný plyn a naledhčená přední náprava náhle pracuje naprosto dokonale. Příčné i šikmé nerovnosti perfektně filtruje a když pak zkouším zpět rozdíl oproti sérii, nedá se svezení srovnat. Na trati bohužel chybí velký skok, na druhou stranu ve vytrvalostním závodě taky žádný nepotkáte, takže není třeba skákání nějak zvlášť řešit. Příkladně samozřejmě fungují i brzdy, které tuhle potvoru bez problémů zastaví i ze stokilometrové rychlosti.

Jak se tedy jezdí na závodním Polarisu? Překvapivě snadno. Je třeba k němu přistupovat jako ke sportce a vše pak funguje jak má. Ze sériových strojů se speciál od Polarisu podobá asi nejvíce Can-amu Renegade. Má podobný charakter jak motoru, tak i podvozku.