QuadMania.cz

„Až se převrátíme, pevně se drž tohohle madla před sebou, nesmíš instinktivně vystrčit ruku“, tak takový pokyn na začátku jízdy mi taky klidu nepřidal. Žádné kdybychom se převrátili, ale rovnou až se převrátíme? Jízda s profíkem opravdu nebyla nic pro slabší povahy, zvlášť na neznámé trati, kde neustále skáčeme někam do neznáma a sjezdy vypadají jako pády do propasti. Drsný úvod na místě spolujezdce ovšem byl perfektní ukázkou toho, jaké jsou limity tohoto vozítka a kam až se můžu při sportovní jízdě zkoušet dostat.
Modely RZR totiž sice oficiálně patří do kategorie side-by-side respektive UTV a první model RZR vznikl jako konkurent Yamahy Rhino, mnohem blíže než k užitkáčům ale mají k speciálním buginám v nejvyšší třídě autokrosu. V kategorii čtyřkolek je vlastně drží jen kompaktní rozměry a některá technická řešení včetně pohonné jednotky, které Polaris používá pro čtyřkolky.
Já osobně jsem si RZR ihned přejmenoval na Razor, což znamená anglicky břitva. Design stroje je střižený pěkně agresivně a po praktické stránce jej nelze označit jiným slovem než dokonalý - oba testované Polarisy už za sebou mnohokrát měly koulení na boku a dokonce prý i několikrát „přes boudu“. Všechny plasty a komponenty přitom podobné zacházení v pohodě obstály!
Uvnitř na vás čekají dvě sportovní sedačky s klasickými samonavíjecími tříbodovými pásy, budík tachometru s displejem, pár spínačů na palubní desce, řadicí páka a na podlaze pedál plynu a pedál brzdy. Volant na místě řidiče je propojený s odpružením přední nápravy a má vlastní tlumič, takže při tvrdších dopadech nedostanete pecku do zápěstí, ale volant se mírně zhoupne dopředu. Nebýt toho, s RZR by se rozhodně nedala jet taková palba. Spolujezdec má před sebou mohutné madlo ve tvaru T - i tady platí, že bez něj by se při větším skákání v kabině umlátil. Vzadu za sedačkami je ještě menší plastová korbička, na kterou si podle mých představ přikurtujete batoh s jídlem, pitím a pár světlicemi, když se jedete v Arizoně pořádně vyřádit do pouště.
Pohonná jednotka RZR původně pochází z největší čtyřkolky tohoto výrobce, Sportsmanu 800. Jde o čtyřdobý dvouválec 760 ccm se vstřikováním, který stroji dokáže nadělit maximální rychlost 86 km/h a v případě letošní „poladěné“ verze RZR-S dokonce 102 km/h. Motor je kvůli stabilitě ve vyšších rychlostech umístěný vzadu za sedačkami a výsledkem je těžiště tak nízko nad zemí, že si chvílemi připadáte jak v nějaké terénní formuli a dovolíte si o dost agresivnější přístup k řízení, než byste si troufli na klasickém quadu. Letošní nová verze RZR-S se od prvního modelu kromě vyššího výkonu vyznačuje širším rozvorem o 27 cm kvůli větší stabilitě a vylepšeným odpružením Fox-Podium s dusíkovými tlumiči.
Po nastartování se ozve sympatický dunivý zvuk prozrazující důstojný objem osmistovkového dvouválce. O rozjezd se stará variátor, který je ovšem naladěný na slušný odpich a ruční řazení vám v žádné situaci nebude nijak chybět. Pak už motor nemilosrdně žene čtyřkolku vstříc prvním hrbolům a zatáčkám.
Rozložení hmotnosti stoje obsazeného pouze řidičem je neutrálně rozděleno na přední a zadní nápravu, takže stroj při skocích nepadá na čumák. Náhon přední nápravy si můžete tlačítkem na přístrojovce za jízdy kdykoli připojit či odpojit, což se hodí při střídání rychlých pasáží a náročnějších výjezdů. V terénních pasážích se vyškrábete naprosto všude, musíte jen dát pozor, abyste nezůstali na nějakém hrbolu viset „na břiše“. RZR má přeci jen delší rozvor než čtyřkolky a na přejezdech hrbů tak občas brousí spodkem.
V zatáčkách drží řízení jako přibité a chce to trochu cviku, abyste RZR utrhli do driftu. Řízení je bez posilovače a na má delší chod, na trati občas prostě nestíháte ručkovat. V směrování driftu to ale chce být hodně rychlý na volantu, jinak se stroj roztancuje ze strany na stranu a nejlepší, co můžete udělat, je pustit volant - RZR se zázračně srovná do přímého směru a můžete pokračovat jakoby nic. To samé platí i v prudších zatáčkách, když se stroj začne stavět na vnější kola. Pokud se vám to drapne, půjdete na bok, během dne jsme pár kolegů stavějících užší klasické RZR zpátky na kola potkali.
Odpružení, průjezdy nerovností a skoky s oběma RZR jsou samostatná kapitola. Něco takového jsem dosud měl možnost sledovat jen v počítačových hrách. Přední A-ramena s vysokými zdvihy i kříživostí poberou naprosto všechno a i přejezdy překážek, kde byste u normální čtyřkolky urazili kolo, zvládá stroj s lehkostí a grácií. Ještě víc to pocítíte při skocích, kdy mašina i z velké výšky a špatného úhlu vždy v pohodě dopadne, vy ucítíte jen zhoupnutí odpruženého volantu a řítíte se k dalšímu skoku.
Na dorazy se mi RZR podařilo za celý den dostat jen jednou, když jsem po vysokém skoku padal hodně na čumák. Mašina to v pohodě zvládla, ale já si uvnitř při dopadu pěkně otloukl přilbu o rám a urazil si přední štítek endurohelmy. Tady bych také zmínil hlavní výtku vůči tomuto stroji. U takhle nadupané mašiny bych očekával pořádné stahovací čtyřbodové pásy a ne levné samonavíjecí tříbodové. Možná to má nějaký svůj důvod, ale mně by pořádné sportovní pásy poutající pevně tělo k sedačce rozhodně přišly vhod.
Polaris RZR a zvláště ostřejší model RZR-S jsou stoprocentně sportovní mašiny, které s užitkovým využitím nemají příliš společného, přestože si k nim samozřejmě můžete pořídit i vozík a další příslušenství a k dispozici je i verze na značkách. Majitelé RZR se ale budou rekrutovat hlavně z lidí, kteří si chtějí vychutnat úžasný požitek z rychlosti v terénu a na enduro trati třeba při závodech offroad marathon, kde mezi čtyřkolkami několik těchto strojů také letos startuje. To tahle mašina umí dokonale a na trhu se jí v tom nic nevyrovná.