QuadMania.cz

Tak nějak podvědomě se zapírám mezi sedačku a madlo pro spolujezdce, které je tu proto, aby mi při případném převrácení nevyletěla ruka z neexistujícího okna. Jenže jakmile v rychlosti přes 100 za hodinu přelétneme z asfaltu do hlíny, nestane se vůbec nic. Sada nastavitelný Fox tlumičů začíná od prvního hrbolatého centimetru vykonávat svojí práci, a mě trvá jen pár metrů abych uznale pokýval hlavou nad jejich schopností pohlcovat nerovnosti. Z10 jede dál skoro stejně hladce a moje překvapení nezmizí po celou dobu, co jedeme první „závaděcí“ kolo.

Gladiator Z10 Turbo je sportovní side-by-side a současně nová vlajková loď sportovní kategorie u CFMoto. V rámci prvních jízd je pro nás připravená jak klasická krátká verze pro dva, tak i dlouhá čtyřmístná, která ještě v rámci prezentace dostává padnoucí přezdívku „jezevčík“. Já usedám do té krátké s nahrbeným postojem a vlastně jen pár oranžovými karosářskými díly, které rozbíjí jinak černý technicistní vzhled, dávající na odiv většinu komponent. Dlouho tak můžu chodit kolem a obdivovat zavěšení, tvořené vpředu dvojitými „A“ rameny, vzadu pak víceprvkovou nápravou s vlečenými rameny. Pohyb všech čtyř čtrnáctipalcových kol krotí elektronicky řízené tlumiče Fox QSE, a na všech kolech úřadují jak jinak než kotoučové brzdy.

Konečně se střídáme a já usedám za sportovní volant, nastavitelný v pozoruhodném výškovém rozsahu. Přede mnou je jen maličkatý displej s nejpodstatnějšími informacemi, uprostřed palubní desky pak trůní až překvapivě hezký dotykový displej, u nějž působí zacákání bahnem celkem nepatřičně. Hliníkovým voličem převodovky řadím H, šlapu na plyn a po tom co jsem viděl při prvním kole od experta, nalétávám na nezpevněnou trať bez zaváhání. Řízení s elektronickým posilovačem v automatickém režimu je příjemně tuhé, stejně jako pedál brzd, který je efektivní, ale nikoliv přehnaně citlivý – koneckonců přestože tlumiče dělají co umí, ne vždy je precizní dávkování úplně snadné.

První část trati vede úzkou „trialovou“ částí lemovanou stromky, táhnoucí se přes sjezdy a výjezdy, a taky přes zatáčky vyježděné do hlubokých hrbolatých kolejí. A se vším tímhle marastem si Z10 poradí s obdivuhodnou precizností. Podstatné je nevysrabit a nikdy příliš nezpomalit, jedině tak budou tlumiče v pohybu a stabilizovat karoserii. A udržet rychlost není úplně složité. S trakcí pomáhá čtyřkolka bez středového, a hlavně bez zadního diferenciálu – Z10 má vzadu jen prostou rozvodovku, která neumožní rozdílné otáčky kol. Chcete zatáčet na zpevněném podkladu? Pak to musí odklouzat pneumatiky, nebo musíte jet smykem.

Motor před zadní nápravou je kapalinou chlazený litrový tříválec o objemu 998 cm3, dopovaný turbodmychadlem. To znamená krásných 154 koní výkonu, které rozhýbou 845 kilogramů hmotnou bugynu s víc než solidní vervou. Síla je na rozvodovku s přiřaditelnou redukcí přenášena variátorem. Jak už padlo, zadní kola mezi sebou žádný diferenciál nemají, stejně tak tu není diferenciál středový, takže i připojení předního pohonu je „natvrdo“. Jediný diferenciál je mezi předními koly, ale i ten lze uzamknout.

Z10 Turbo tak docela dobře funguje i na trailech, kde se s ohledem na krátký rozvor 2 515 mm a standardně dodávané zubaté pneumatiky nezalekne ničeho. Mnohem lépe je mu ale v těch úsecích, kde může plyn putovat k podlaze a motor s turbem se pořádně nadechne. To zkouším hned jak se trať rozšíří a otevře po posledním sjezdu – mimochodem zlom pod ním bylo jediné místo, kde jsem s nezkušeně zabržděnými koly dostal tlumiče až na dorazy. Vyjeté koleje utažených zatáček najednou střídají dlouhé a rychlé zatáčky s rovným povrchem. Tady se naplno projevuje výkon, díky kterému lítá Z10 z vinglu do vinglu jako motorová myš, ale i jediná nevýhoda plynoucí z koncepce pohonu. Kombinace variátoru a turbodmychadla znamená dva prvky, které mají při sešlápnutí plynu prodlevu. Variátor musí snížit převod a vytočit motor, turbo musí pod plynem vyvinout požadovaný tlak v sání. Jakmile tohle všechno nastane, letí Z10 jako splašená, když si ale jemným přibržděním pošlu příď na apex a následně dupnu na plyn, aby mě silný motor vyvezl ze zatáčky ven, nastává ta vteřina či dvě, kdy se vlastně nic moc neděje. Prvotní vlažná reakce nejprve vyvolá lehkou nedotáčivost, teprve potom se motor za mnou rozeřve a pořádně nadechne, nově nabytá síla urve zadní gumy a pošle bugynu do táhlého smyku. Rychlost rozhodně nechybí, ale na onu prodlevu je potřeba si zvyknout a naučit se s ní pracovat.

Proti schopnostem řízení, brzd a zejména podvozku však nelze namítat vůbec nic a musím přiznat, že těch pár kol, co jsem v Sedlčanech odjel, mě bavilo jako malého kluka. Ještě aby ne, když Gladiator Z10 Turbo je natolik zábavná hračka, která se nezalekne prakticky žádného terénu, umožní vám ignorovat a i ty sebevětší terénní nástrahy, vyškrábe se všude, a když se její motor nadechne, letí jako zjednaná. Navíc má pořád registrační značku, kouli a naviják, takže se doma můžete ospravedlňovat tím, že je to přece stroj na práci… A cena? Ta samozřejmě není z nejnižších. Základní dvoumístná verze vyjde na 660 990 korun, čtyřmístná XL potom na 730 990.