QuadMania.cz

Festovej fesťák. Předskokanem hlavního quad vystoupení nebylo nic menšího než 24hodinovka aut. A jak dohrála svůj unavenej ploužák, tak už se do arény řadily hlavní hvězdy. Bylo jich nejdřív jen deset, dvacet, za chvilku třicettři. Pak padesát, za další chvilku stopadesát a další ještě přijížděli. Ano, do zaváděcího kola nastupovalo dohromady přesně stosedmdesát hvězd!!! Šestnáctý ročník populární dobřanské čtyřiadvacítky přinesl totiž připomenutí společných moto-quado-závodů.

Dobřanské offroad maratony jsou vždycky takovým návratem ke kořenům. Před 16 lety to asi právě tady všechno začalo. Letošní ročník tým Ondry Nachtigala vymyslel velkou sobotní párty. A aby se jí opravdu mohli všichni zúčastnit, byl tomu přizpůsoben i harmonogram celého víkendu. Začalo se startem auťáku v pátek odpoledne a končit se mělo společným závodem motorek a čtyřkolek. Netuším, kdo se bál víc. Jestli motorkáři přejetí od nějakého rozdivočelého třistakilového pracáku nebo jestli se víc báli kolkaři, že jim nějaký motoskokan dohópne až na hlavu. Další fantazie, co všechno nepěkného se může stát, pak probarvil prudký a vydatný déšť nad sobotním ránem. Vypravování v týmech aut pak už jen rozdělovalo trať na úseky rozbité nebo přímo nesjízdné. Co naplat, když dostanete tuhle informaci až po zaplacení startovného. Naštěstí déšť ustal. Vykouklo sluníčko a společně s lehkým větříkem začalo trať pomalu fénovat a vysoušet.

Oko mnoha závodníků stejně ale dokouklo jen k brodu. Ten byl tradičně pro auta přiucpán zvýšenou hrází. Podle odborných úsudků dosahovala průměrná hloubka vzniklého rybníčku asi 50 – 70 centimetrů. Toto se zdálo jako příliš velká past, tak nakonec po závodu aut došlo k rychlé úpravě trati. Brod a nejbližší cestičky byly vynechány. Start to sice o hodinu odložilo, ale zas dalo naději na šťastný návrat pro více závodníků. Poctivější jezdci si prošli trať celou. Po návratu pak hlásili „brod byl ještě v pohodě. Tam vzadu je takovej asi dvěstě metrovej úsek s jemnou betonáži. Jednou se tím projede a chladič i s celým motorem vypadá jak nepodařený pokus na první hodině keramiky…“. No ale, přece všichni přijeli na offroadmaraton! Na nějakou přehlídku alegorických vozů někam na náměstí tady byli opravdu špatně.
Trať i přes zkrácení patřila spíše k těm delším. Obvyklý start proti kopci, zatočit kolem stromu a hned zas dolů. Pak rychle projet kolem časomíry a zpátky na kopec. Pár hupů mezi stromy vystřídá pár upalovaček, které jsou snad jen v Dobřanech. Pak pár kratších výjezdů, některých až překvapivě strmých, dalších zas kamenných rozbitých. Dál pak pár sjezdů, jeden taková jednokolejka. Tady hodně dostávala ohleduplnost na frak. Buď dlouhým čekáním nebo ránou do pomalejšího vpředu. Zatím tím vším pak ten 200 metrů dlouhý úsek plný hlubších, mělčích, ale především všude přítomných rybníčku plných jemné malty. Kdo zdolal tohle, mohl se snést sešupem mezi trním až ke startovní rovince a celé to absolvovat znovu a znovu a znovu…. 

Pořadatelé pak už na sebe vzali úlohu přírodních živlů a začali z moře závodníků odfukovat proti startovnímu kopci vlny jednotlivých tříd. Přednost měli motorky. Pragmaticky rozhodnuto. Lépe se přejíždí čtyřkolce zapadlá motorka než obráceně…  První vlnou byly klasické mistrovské sportky. V Šiklově Mlýně chyběl obvyklý hlavní hrdina této třídy Martin Miřejovský. Tady ale chybět už kvůli crosscountry nemusel. Mirek Haruda vymyslel nový nekryjící se kalendář autoklubového crosscountry. Kdo chce, může už dále jet oba kompletní seriály. Martin tedy nemohl do Dobřan nepřijet. Dvojí zápor dává klad, abychom si rozuměli. A když už přijel, tak také se svou KTM vyhrál. Za dvě hodiny a tři minuty najel 16 kol, což je nějakých 96 kilometrů. Největší rychlík na 1kolo v této třídě i absolutně byl Roman Kratochvíl se Suzuki. Tomu se podařilo zhruba v polovině závodu zajet kolo za neskutečných 7 minut a 15 vteřin. Pozdějšímu vítězi sice nadělil přes půl minuty na jeho nejrychlejší kolo, ale nakonec mu o 3 vteřiny uteklo 3.místo. Druhým nejrychlejším na kolo i v cíli byl další suzukář Tomáš Šefrna. Ovšem jak je i v textu písničky Plavců/Rangem „…jen běžci dlouhých tratí ví, že platí pořadí v cíli jen…“. Tohle moc dobře ví a asi zatím nejlépe umí hlavně prostě Martin Miřejovský. Celkově tedy ze 13 startujících byly nejlepší Miřejovský, Šefrna a František Novotný. Průběžné pořadí před závodem v Drmoulu je Roman Kratochvíl před trojicí se stejným počtem bodů Novotný, Miřejovský a Stupka.
Další mistrovskou skupinou byla 4x4. Sice tentokrát chyběli zástupci mocného tišnovského klanu Martin Hrubý s Radkem Benešem, ale zas sem dorazil silný tým Galaxybikerů Ollie Roučková s Renegáte 800, Jan Dušek s Outlander 1000 a Pepa Hort se Scramblerem. Kandidátů na vítězství bylo na startu hned několik. Doplňme úřádujícího mistra této třídy Martina Maláta s JourneyMan SMC Jumbo a taky letos zatím neporaženého Rosťu Plného s litrovým Renegáte. Nějaký ten matroš z blátivých pastí si na své kolce už ze zaváděcího kola přivezl právě Rosťa. Na ostrém startu místo odletu musel absolvovat přemlouvání svého litrového Renegáte. Ten se nakonec nechal přemluvit, ale jen k jednomu kolu. Rosťa sám ale předvídal už před startem, že moc na velké brodění připraveno nemá. Pro diváky veliká škoda. O vedení v této třídě tedy začal veliký svatomartinský souboj s Ollie. Ze začátku si z Martinů trochu lépe vedl Švanda (Renagate 800). Při jeho kontaktních soubojích s Ollie se snad i párkrát ozval počítač Olliina rencka „…byly detekovány další dva válce, přejete si instalovat ovladač?“. Asi největší rána se ozvala, když na sebe Ollie vzala tak trochu i úlohu Johanky z Renegadu. Před takovým jednokolejným sjezdem musela „chránit vlastním renckem“ dva upadlé motorkáře. Od půlky závodu se ale musela soustředit jen a jen na souboje s dalším Martinem. Martin Malát vždycky vede jednoválcové Jumbo neuvěřitelným způsobem. I v Dobřanech jej takhle vedl. S Ollie si několikrát vyměňoval vedení. Jenže pak upadla baterka z renegáte, Ollie se sice dostala do cíle, ale časomíra ji zaregistrovala naposledy tak dvě nebo tři kola před koncem. Druhé místo si při své maratonské premiéře odvezl spolehlivou jízdou Honza Dušek. Třetí do cíle pomalu v nouzáku dorazil Martin Švanda. Smutné Ollie patřilo aspoň šampáňo za 4.místo. Po třech odjetých závodech vede stále Rosťa Plný před Martiny Malátem a Švandou.
Když nastupovali mistři veteráni, každému chyběla asi nejostřejší česká Grizlina současnosti. Ruda Dvořák ji nechal doma a místo ní osedlal sportku čtyři a půli. Neudělal asi špatně, s Vláďou Novotným se pral až do samého konce o vítězství. Nejrychlejší kolo této kategorie zvládl Michal Vágner s jediným pódiovým pracákem v Dobřanech (Outlander). Nejrychlejší sportce ve své kategorii naměřil na kolo dokonce půl minuty, ale zas od svých dvou soupeřů dostal po dvou hodinách kolo. Pořadí v cíli tedy Novotný, Dvořák a Vágner. Průběžné pořadí seriálu po Dobřanech je Dvořák, Vágner a Novotný.
Mezi pohárovými sportkami se už rýsuje kandidát na přední umístnění i v kategorii mistrů v přístím roce. Dan Rajter si vedl hodně dobře už v Šiklově Mlýně a podobně také v Dobřenech. Dan vedl zjednodušeně stylem start cíl. Nesmíme ještě zapomenout připomenout, že toto bylo opravdu v pořádné konkurenci. Na start se postavilo hned 29 strojů! O pření místa bojoval nejdříve například Milan Lamina, ale od druhého kola musel řešit hromadu problémů. Mnohem bezstarostnější jízdu si užívali Petr Sýkora nebo Matěj Šrajer. Rajter se v seriálu opravdu utrhnul. Vede už o 20 bodů před dvojicí Prantl a Šabata.

Pohárových pracáků se postavilo na start dohromady 11. Jenže to bylo hned ve třech třídách. Nejvíce jich bylo přirozeně v Q500+. Relativní pestrost od litrových kamen Petra Šikuly přes Grizlinu Bohuše Mrózka. Nejrychlejší v cíli byl ale Martin Ševčík s Renegáte 800. Martin vedl také stylem start cíl a už se jistě těší do martinského klubu v Mistr 4x4. Problému přespřílišné žravosti Šikulova litrového Renegáte využil Mrózek a bral stříbro. Celkově tedy Ševčík, Mrózek a Šikula. V celkovém hodnocení si nejvíce bodů nasbírali Ševčík, Šikula a JumboMan Padevět. Třídu pracaků do 500 zastupoval jen jediný zástupce René Daubner z Něměcka se čtyřstovkou Outlanderem. A jak myslíte, že dopadl? Vyhrál.

 

Nemůžete dopočítat dalších pracáčků? Hned vysvětlím. Poslední tři nastoupili v divizi sportek do 300. Byly to Accesy Max. Statečná trojice Mandík, Švihla a Novotný byla připravená se poprat se všemi nástrahami tratě. Seznamovací kolo dali ještě všichni, ale pak se po startu nelíbila trochu víc nakloněná rovinka právě Radku Novotnému. Metr před hranou kopce stroj zastavil a Radek jen pak sledoval jak se po chvilce přemlouvání koulí dolů. Dole se sice zastavil, ale v jakém přesně stavů to nevím. Rozhodnutí o lepším umístnění bylo tedy mezi tradičními sportkaři Tondou Kouteckým na Yamaze, Davidem Přívalem na Tomahavku a Báře Fischerové na Yamaze. A přesně takové bylo pořadí v cíli nyní pěkně obsazené kategorii 6 strojů. Průběžné vedení v kategorii si drží Koutecký před Fischerovou a Honzou Režným. 

Zvykli jsme si hodnotit také dámskou kategorii. V Dobřanech se na startu sešlo i vzorně pozdravilo nakonec čtvero dam napříč všemi kategoriemi. S nejméně problémy se tady potýkala sice Bára Fischerová, ale zas o kolo víc stačila stejně urazit Ollie Roučková. Alena Míková se svým Raptorem zaparkovala kvůli proraženému kolu asi tak 3 kola před cílem, celkově ztrácela na Báru jedno kolo. Poslední z dámského čtyřlístků Nikola Maršálková svou offroadmaratonovou premiéru zakončila na symbolickém 4.lejdýs místě. 

Po projetí cílem následovalo mimořádně rychlé vyhlašování a předávání moc pěkných cen. Vítěz kategorie dostal například moc pěkný naviják. Jenže spousta jezdců toto nepochopila a tak odjeli odložit umazané stroje i umazané oblečení do depa. Už se pomalu stmívalo a na výsledky nebylo asi moc vidět. Když tedy začal moderátor vyhlašet Martina Miřejovského někde na pátem nebo čtvrtém místě, bylo vidět, že něco není úplně správně. Asi nějaký šotek. Asi stejný, co tak před půlhodinu před koncem způsobil nefunkčnost odpočítávací časomíry. Pořadatelé se s tím nějak poprali. No vlastně i jezdci se poprali. Pak si gentlemansky třeba u motorek přehazovali po vyhlašení pořadí mezi sebou se slovy „ne, ja nechci být první…ty si to zasloužíš mnohem víc…“ No a po tak únavném pátku a celé sobotě pokračovala hudební produkce. Ale unavení jezdci tak nějak zapadli do svých bejváků a lízali si rány. 

Jak zhodnotit tedy Dobřany? Třeba jako QUAD – MOTO dvojzávod za cenu jednoho??? No diváků bylo takhle kolem trati asi opravdu víc než, když by startovali zvlášť. Občas nějaká ta trochu přejetá motorka. Ale pro všechny nezkušené docela zajímavá zkušenost. Takové trochu divočejší retro. Každopádně se většina jezdců těší už na další 17. ročník dobřanské čtyřiadvacítky. To bude až za rok. Ale už za dva týdny se uvidíme v Drmoulu nebo v Trstěnicích chcete-li. Tak halo, halo …22.června zas všichni na start!!!

 

VIDEO Martina Ševčíka