QuadMania.cz

Čtyřkolky se u tří ladiček vyrábějí už nějakej ten pátek. To platí i o YFM 350R, která se svou koncepcí právem řadí do rodinky čtyřkolových sportek. Aby nebyla odkázána pouze na motokrosové tratě, dostala homologační kabátek, a to jí umožňuje stát se plnohodnotným dopravním prostředkem silničního provozu. Myslím si, že nemá cenu řešit její um na silnicích, které stejně poslouží jen ke zdolání nejnutnější asfaltové kilometráže na nejbližší terénní trať. Právě v těchto vodách je sportovní třiapůle připravena ukázat, co dostala od kluků japonských do vínku. Než „ýefemko“ pošlu do prvního seznamovacího kola, pozastavuji se nad nepřítomností nášlapů. To by snad měla být u sportovních quadů samozřejmost, že?! Čtyřtaktní vzducháč se za tlumeného bublání dostává do varu a tak pomalu nastává čas vzít za plyn a vydat se vstříc bahnivému veselí. V prvních metrech za otěži YFM 350R okamžitě vnímám poměrně nízkou hmotnost, což je pro každého čtyřkolového sporta veliké plus. V nižších otáčkách se „ýefemku“ moc nelíbí a pobízí k důraznějšímu tlaku na plynovou páčku. Musím uznat, že opravdu ví co chce, protože výkon ve vyšších otáčkách nemá chybu. Yamaha upaluje vpřed jako splašená a mě nezbývá než sázet jednu rychlost za druhou. Jednotlivé rychlosti zapadají v převodovce naprosto bez problémů a hladce. To hraje do karet svižnějšímu svezení, které vyžaduje mít dobře zařazeno, protože se čtyřdobému jednobuchu z nízkých otáček nechce probouzet úplně nejlíp a výjezdy z vinglíků pak postrádají dynamiku. Taková otevřená koncovka by nejspíš spodek nakopla, jenže homologační předpisy mluví jasnou řečí a přes ně vlak nejede. Pokud něco zaslouží chválu, je to odpružení. Všechny doskoky totiž spolyká na jedničku s hvězdičkou a jezdec nedostává nepříjemné štosy do rukou. 
Dokonce ani skok do protisvahu nedělá „ýefemku“ větší problémy, což jsem popravdě nečekal. Problémem však je již zmiňovaná absence nášlapů. Zabahněná bota občas na stupačce po doskoku nebo rychlejším přesedávání sklouzne a to pak není žádnej med. Nicméně samotné vysedání je úplně v pohodě a dobře tvarované sedlo mu jde na ruku. Jak známo, bez využívání hmotnosti těla se při ostřejší jízdě na quadu jen těžko obejdete a v případě Yamahy YFM 350R to platí dvojnásob.
Ptáte se proč? To protože rozchod kol nepatří mezi největší a tím pádem svižnější průjezd plynulým driftem bývá limitován. Zkrátka když pořádně nevysednete, má „ýefemko“ tendence prolítnout zatáčku po dvou kolech a s tím nesvedete nic. Tak jako našláplý motor jsou pro sportovní lítání neméně důležité brzdy. Upřímně, od Yamahy jsem očekával o trošíčku větší a citlivější kusadla. Při náletu do vinglu je potřeba vzít za páčku brzdy s větší silou, aby brzdný efekt byl jak se sluší a patří. Celkově se dá mluvit o jakémsi brzdařském průměru, který ničím neoslní, ale taky neurazí.
Konec konců, Yamaha YFM 350R je velice hravým sportovním náčiním. Z mého pohledu těží především ze své nízké hmotnosti, perfektně fungujícího odpružení a výkonného motoru. Lehkým handicapem se může zdát menší rozchod kol, který se podepisuje na celkové stabilitě stroje. Je fakt, že v trialových pasážích může být naopak každý centimetr šířky k dobru výhodou a „ýefemko“ se terénem mnohem lépe proplete. Pokud bych si třipade pořídil, asi bych v první řadě upaloval dokoupit nášlapy. Ty by podle mého názoru měly být u sportovních čtyřkolek samozřejmostí a asi bych se taky podíval po otevřené výfukové koncovce, která by si pravděpodobně poradila s výkonem v nízkých otáčkách. Za zmínku určitě stojí precizní zpracování všech detailů, ostatně, jak jsme u tří ladiček zvyklí. A protože se jedná o sportku, tak nemám pochyb, že by se na startu hobby závodů v sériovém provedení ztratila. Určitě by čeřila vody na špici startovního pole.