QuadMania.cz

V noci byla zima, takže jsme si přitápěli a ve tři ráno svačili řízky s chlebem. Ráno byla mlha a ze sedla od Raptora jsem seškrabovala kousky ledu. Připravili jsme se, zapsali do trialu a jelo se.  Nejprve jsme s celou partou jeli k trialu č. 2, zrovna startoval jeden závodník, a když vyjížděl z bahna na prudký výjezd tak se málem převrátil, nakonec se převrátil úplně. Lukáš se svým Reném odstartoval, a i když jsem se o něj bála, z mého pohledu neměl vůbec žádný problém s projetím. Hned po Lukášovi startoval čtrnáctiletý Mára na Outlanderu a všechny překážky taky zdolal.
Další trial byl č. 4, prošla sem si ho a trochu se obávala výjezdu a nakopávacího sjezdu z vodárny. Lukáš, Mára i ostatní ho projeli, tak jsem jela taky. Při jednom menším výjezdu mě nakopl pařez a hodilo mě to do strany na strom, ale jela jsem dál. Potom jsem obávanou vodárnu zdolala bez větších obtíží. První trial byl za mnou a dokonce mě pochválil Kodi!
Na trialu č. 5, kde bylo hodně koryt a náklonů Lukáš opět bodoval. Ovšem dalším závodníkům se už tolik nedařilo, když museli vyjet z bahna na takový schod. Shlédli jsme bok MIMIMA a záda Mikiho, ty vypadaly ošklivě, ale naštěstí se mu nic nestalo. Mára projížděl sekci a na tomto výjezdu ho kluci raději jistili. Nakonec se ukázalo, že to nebylo vůbec potřeba. Lukáš si ještě projel mokrý trial č. 6 a pak jsme jeli na oběd. Po obědě jsme jeli na trial č. 1, kde byly v takovém korytě velké pneumatiky, tato sekce dala Lukymu trochu zabrat a to čtyřmi skácenými tyčkami a ulomeným blástrem.
Trial č. 3 byl krátký, s lávkou, které jsem se bála, a pár sjezdy a výjezdy. Lukáš dojel a jela jsem já, lávka jen tak tak, pak nějaký ten náklon, sjezd, výjezd, už jsme se s Raptíčkem sehráli, nedělalo mu to žádný problém. Prý jsem to projela perfektně. Chvíli jsem musela přesvědčovat starostlivého Lukáš, ale na konec... Jedu na ´pětku´! Odstartovala jsem, vyjela kopeček, sjela koryta s vodou, vyjela, pak náklony, výjezdy a zase sjezdy, po prvním korytě jsem už nic neviděla, takže brýle dolů, druhý koryto, otřu oči, třetí koryto. A pak… strašák výjezd z vody. Pohodička, uvázaná na laně jsem vyjela, DÍKY KLUCI. Prý mi i lidi tleskali, já nic neslyšela (smích) jela sem dál, opět výjezdy, zatáčky, náklony, Raptíček projel úplně bez problémů. Jsme v cíli, z Raptíčka se kouřilo, já byla špinavá, mokrá a šťastná.
Po odjetí trialů se jel závod v bahenním korytě, zajímavé, že ho jely pouze stroje Can-am (závod v korytě projel nejrychleji MIMIMO a domů si odvezl nájezdy). A ještě zajímavější je, že ačkoliv je to akce, která má velkou podporu Polarisu, poměr startujících Polaris vs. Can-am je asi 1:1, na předních příčkách se umístili Can-Amy. Tímto bych chtěla poděkovat všem pořadatelům, za skvělou akci, hodnotné ceny, nabitý program, který zahrnoval let vrtulníkem, svezení v BVP a také, že nezapomněli na naše malé quadery a uspořádali jim dětský závod. Klukům i pořadatelům, co mě hlídali, Jirkovi za rady a hlavně Lukášovi, za ty nervy, co musel mít, když sem závodila.
Příští rok doufám, bude akce trochu dřív, a v mé kategorii 4x2 budu mít víc konkurentů než letos.