QuadMania.cz

Přejímky probíhají podobně jako tomu je u nás, až na jednu vyjímku a tou je zvláštní čip na helmu v podobě nálepky. Dvě jednorázové nálepky se načtou do systému, pořadatelé vám jí nalepí na helmu a je to. Žádná záloha, žádné vracení a přemýšlení nad tím, jak ten čip namontit na kolku.
Všechno si v hlavě srovnat a na start. Hned po přejímkách jsem se utvrdila ve faktu, že se jedná o opravdu luxusně postavený seriál závodů. Nikdo nikde neječel, nestresoval, trať se rovnala traktory, kropící vozy jezdily sem tam, i když písčitý podklad nevypadal zrovna suše.
Deset minut před startem se všichni jezdci rovnají do určených lajniček. Naše kategorie bez rozdílu pohonu startovala až z poslední lajny. 17 jezdců vedle sebe byla docela dobrá výzva pro dva zástupce ČR. Vzhledem k tomu, že německy umím jen -  mám hlad, ahoj, děkuji, jsem se v klidu postavila na start a čekala co se bude dít. Najednou mi na záda poklepal Tomáš Pazler, který nestihl přejímky a tudíž mu nezbylo nic jiného než zůstat v roli fanouška. Tomáš nám překládal vše co pořadatelé říkali do mikrofonu. Hlasová projekce byla dokonalá, v okolí startu byly repráky, které přenášely čistý zvuk aniž by se jezdci museli namáhat se sundáváním helem. „Tome prosimtě proč na nás všichni koukají?“ V zápětí smích a Tom nás ujistil, že se o nic nejedná, jen že pořadatelé nás tu vítají a i kdyby se nám nepovedlo odstartovat tak jak se má, vše nám bude prominuto… No krásný, a teď proč vedle nás stojí sportovní 4kolky? „No co vždyť jedete v kategorii bez rozdílu pohonu kol.“
Než stihnu zalapat po dechu, pořadatelé do repráků spouštějí působivé intro. Já osobně jsem to slyšela poprvé a řeknu vám, po odeznění posledního gongu krev vřela na 299 závodnických stupních. Boj vypukl, hodinu a půl jsem s Honzou Hlouškem tahali co jen to šlo, charakter trati se měnil každým kolem. Písek se prohluboval, koleje zvětšovaly a místy jednokolejka přinášela uvíznuté sportky. Ač jsem nechtěla občas jsem o nějakého toho zapadlého jezdce zavadila, za což se omlouvám.
Aniž bych tušila jak a kdo se mnou závodí, Can Ama jsem tahala na pětičentařské maximum. Jako velmi dobrého konkurenta, který mě školil, jsem si vybrala hned v začátku závodu jezdce Maiera Floriana. Ten do mě hned na startu napálil, to jen aby se připomněl, že je taky na startu. Floriane, já tě příště nepustím k mému CA ani na metr. Písčitý podklad byl hodně na oči, což jezdce vysilovalo víc než jsem zvyklá. Zoufalé lapání po dechu se nedělo u jezdce Kopeho Petra, který tahal nespoutaným ohněm, ale závada na jeho stroji jej odporoučela z prvního místa až na 15. příčku. Jo, upadlá baterie to je prevít. K závěru závodu docházely síly všem, už nebyla ani síla na kontrování skoků, kde jsme lítali maximálně vysoko.
Kolikrát se mi na letecké trati stalo, že sem si říkala tak tohle je maximální jump a vzmmm okolo mé hlavy svištěly kola nějaké nezbedné sportky. Nico litra držel u huby až do předposledního kola, kde jsem mu v nepozorné zatáčce šlápla na paty a pořadí v cíli bylo jasné, na prvním místě Marko Dorfer , druhá Ollie Roučková Galaxybike ASP group racing team a třetí se po urputném boji nakonec vyloupl Wiesel Nico Parthen Poersport racing team. Pátý po technických problémech s neustálím chcípáním stroje dojel Jan Hloušek.
Ronald Hackebeil, mi ještě před závody posílal aktuální informace o stavu tratě. Hned na přejímkách nás uvítal a u teplého nápoje nám radil, kde je jaká zrádnost. Ronald jako závodník na KTM a jeden z lídrů německého GCC dojel na čtvrtém místě, což bylo zapříčiněné hlavně odtrženým gripem z rychlopalu. Ani si neumím představit jak bych dojela do cíle bez gripu, natož ještě na hodně dobrém pátém místě nejprestižnější kategorie. Po odmávnutí šachovnicového praporu nás pořadatelé vháněli do boxů, kde jsme unaveni upadli a čekali na výsledky. Ale to by nebylo to pravé ČR aby jsme se namísto k vyhlášení odporoučeli do stanu s občerstvením. Aniž by nás trklo, že se vyhlašuje, jedli jsme si bagetky a popíjeli kávičku. Po deseti minutách jsme se zvedli a šli se podívat co že se to vlastně děje a kdy, že to bude to vyhlášení a ono už kupodivu bylo po.... Pořadatelé se smáli a poháry nám předali se slovy, závodníci tady se jede dle harmonogramu tady se nečeká...
Velké poděkování patří celému organizačnímu štábu, který zvládl celek závodu do posledního puntíku.

Fotogalerie Baboons
Článek z magazínu ATVaQUAD

Výsledky Lauf 2,3,4:

• Výsledky Lauf 3:

1. Bohm Jan
2. Stotzer Martin
3. Bode Sally

• Výsledky Lauf 4:

1. Zienecker Manfréd
2. Maas Denni
3. Zielske David

• Výsledky Lauf 2:

1. Klose Florian
2. Wagner Andrea
3. Thurn Frank

• Výsledky Lauf :

1. Marko Dorfer
2. Ollie Roučková
3. Nico Parthen