QuadMania.cz

Samozřejmě hovořím o Endurance Day, každý velký epický kus práce ve srovnání s bitvou v temnotě noci je jen hollywoodským příběhem od bratří Grimmů. Již po sedmé se do boje s dvanáctihlavou saní vydalo na 89 týmů. Přesně v 21 hodin byl zahájen divoký závod, dav vpouštěný po vlnách vyrazil do nakroužení těch nejlepších časů s co nejvíce nakrouženými koly. Což byl ve dvanáctihodinovém závodě nadlidským úkolem, cíl byl v nedohlednu, prach všude a závodní pole poskládané z nejlepších jezdců. Pavel Novák pod barvou Progres racing teamu se během 12 hodinového klání utkal se saní tak divokou, až se mu podařilo vyjet 10 místo v kategorii jednotlivců Iron Man.

Pavel Novák – střípky z 12 hodinovky:

„Do Německa jsme dorazili asi kolem páté hodiny, start byl v devět večer, vše bylo perfektně označené, nedalo se nikde zabloudit. Měli jsme vyznačené depo, které bylo poměrně velké a na dobrém místě. U zápisu to bylo zajímavé, němčinou moc neoplývám, ale paní se snažila a vše se dalo dohromady. Pro každého závodníka měli připravenou obálku a v ní vše co bude potřebovat, čip, harmonogram, místo kde se nachází depo, a spoustu prospektů a pásky na ruce pro tým….“
„Přejímka byla daleko důkladnější než tady u nás, měřila se i hlučnost výfuků, kontrolovalo se úplně vše, od světel trhačky až po čepy a možné úniky oleje. Oproti Offroadmaratonu se to lišilo jen v detailech, bylo tu celkově velký zázemí, toalety, sprchy atd…. Nakonec mi tým poskládal samotný sponzor PROGRES, který celou akci hradil a mě tím umožnil se něčeho tak velkého zúčastnit. Měl jsem sebou celkem tři mechaniky, kterým bych chtěl touto cestou poděkovat. Bez nich by to nešlo…“
„Samotný start byl velkolepý, odpočítávalo se jako na Silvestra, startovalo se po skupinách jako je to u nás jen s rozdílem s rukama nad hlavou. Start byl z asfaltu tak, že první rovinku většina strojů projela po zadních kolech, což bylo určitě atraktivní pro diváky. Z asfaltové rovinky se trať stáčela do lesíku kde začalo to opravdové peklo. Nikdy sem nic takového neviděl - vlastně jsem nic neviděl, zvedla se vlna prachu která nás provázela po celou dobu závodu.Viditelnost byla nula, stroje do sebe narážely a zadní světla byla vidět tak na metr. Ale ani to neodradilo diváky aby nestáli u zajímavých míst, jako byly výjezdy a skoky. Samotné tankování probíhalo přímo v depu, kde měl tým celé svoje zázemí, tak že při tankování se dalo opravit cokoliv člověk měl vše při ruce. Závod byl opravdu dost fyzicky náročný, jet dvanáct hodin v kuse přes noc a za takových podmínek, že není vidět ani na krok, se asi nedá. Každý jel jak dokázal, všude po trati se postupem času objevovaly kolky které odpadly, pořadatelé byli všude a okamžitě takovou kolku označili velkým červeným světlem. Byla to celkově zajímavá zkušenost jak pro mě, tak pro můj nový tým. Všichni jsme si z toho něco odnesli a už víme co a jak budeme dělat příště….“

Za úsvitu tempo opět přitvrdilo, k deváté hodině bylo vše připraveno k přivítání vítězů jednotlivých kategorií.

Výsledky:

Iron-Man
1. Sandy Schulze, Kawasaki KFX 450R
2. Heiko Uhlich
3. Jascha Hoppe
4. Franz-Josef Schneider
5. Torsten Harz

Prestige Klasse
1. Florian Meier / Daniel Riestenbieter / Torsten Altmann
2. Ray Richter / Paul Junker / Gunnar Strandt
3. Mario Schürer / Thomas Schürer
4. Ralf Geishecker / Phillip Schrader
5. Andre Hartan / Toni Hartan

Triple Class
1. Denni Maas / Maik Rothe / Kevin Müller
2. Mike Schöpf / Klaus Reisenberger / Kurt Neuner
3. Thomas Rust / Alexander Vogt / Richard Zimmermann
4. Michael Flor / Zdem Demir / Martin Kunath
5. Michael Kunath / Hannes Propp / Martin Kunath

Twin Class
1. André Nowoisky / Ronald Hackebeil
2. Michael Grimm / Christian Barfuß
3. Krzyszhof Lubosz / Marek Bienek
4. Marko Konnegen / Daniel Schubert
5. Thomas Mohr / Norman Raneberg