QuadMania.cz

Jeté, leč pěkné, nikdy jsem nebyl ten typ, co řekne„hele puč mi to vole já se projedu“ na to jsem dost při zemi, abych si dokázal představit co bych s tím mohl udělat, když jsem na tom nikdy neseděl, pár aut už jsem zprznil. Jakožto mladý jinoch jsem najezdil mega kilometrů na Stadionu S11 a Péráku 250 r.v 1948 po dědovi, kterého jsem prodal a dnes bych si rval vlasy. Do motorky se mi tedy znovu nechtělo…. mám z nich veliký respekt, né že bych se bál jezdit, ale šance, že udělá někdo jiný chybu a já odletím do nebe je veliká. Ale zpět k milence 4x4. Po nějakém čase se podařilo něco našetřit a i přes zdánlivou potřebu, například nové koupelny, či kuchyňské linky jsem, nadhodil, že je nezbytně nutné mít k domu univerzální pracovní stroj, který zvládne vlastně všechno za mě a rychleji, nebudu předstírat, že mi to žena ani maminka nesežraly. Tak tedy co dál. Měsíc zahrabanej v internetu, všude mouder, že by se jeden zbláznil, kamarádi mezi kolkaři zatím žádní…. jen pár známých a každej chytrej jak rádio. Papír, tužka a napsat co od toho chci, kolik do toho chci nacpat a co s tím budu dělat, což bylo jasné, práce na zahradě. Takže dospěl jsem k rozhodnutí, že pod 500 ccm NE, sportka NE a 150 tisíc strop. Mezi tím vyběhla kamarádovi na KQčku ojnice blokem po zacházení předchozího majitele, takže jetou NE. Sice ji opravil a nabídl mi jí, ale já byl neoblomný. No kam jinam jsem se mohl dostat než k X5ce … a tak ji v roce 2009 koupil a jezdím. Po upozornění, že jí musím zajíždět jsem jí hned první den malinko potrápil 4x4 s uzávěrkou u mě na zahradě, kopečky tam mám úžasný.
KQ koupil kamarád Keeper, dnes již mé 4kolkové skoro dvojče a Tlusťoch si přitáhl nový dlouhý Kamna. Ošahali mašiny, sem tam něco přitopili, zahrabali do bahna, nějaký vypadlý poloosy, a jiné drobnosti, a vydali se na náš první sraz v Úštěku, pak něco Velikonocích a Vánocích, což už jsme zatratili, neboť kolka patří do terénu a ne na asfalt, natož pak do Práglu. Jak měl člověk mašinku čerstvě, byl na ní každou chvíli. To se ovšem momentálně moc nedaří, času je poskrovnu a tak poslední dobou opravdu vybírám akce, na které se těším a vím že tam bude sranda, něco bahna, či sněhu a hlavně spřízněných lidiček, se kterejma si mám co říci. Nemohu opomenout Rumunsko, které jsem absolvoval vloni poprvé a doufám, že ne naposled, neboť to byla dovolená, na kterou se nezapomíná. Je fakt, že na přelom dubna a května bylo luxusní počasí. Jinak absolvovat to v nepromoku si neumím představit. Ale zase na druhou stranu asi bychom domu nejeli.
Bahno je alespoň pro mě taková zvláštní věc…. snažím se mu vyhýbat a když zjistím, že už to nejde a projedu ho,otočí se mi to a musím do každé kaluže, to nemluvím když je více lidí stejného ražení… je to taková davová psychoza, nevím jak jinak to nazvat. Je pravda, že díky čtyřkolce jsme se dostali u nás, kde je CHKO na místa, kde jsem nikdy nebyl a slyšel o nich jen od zarytých cyklistů, sice bychom neměli, ale v rozumném počtu, což je maximálně 4 a i to je už dost, se dá projet skoro všude.
To je další z věcí, proč zde neděláme žádné akce a srazy, brzy bychom asi skončili. Ideální a nejbezpečnější jsou dva s interkomem, to je záruka rychlé dohody na zmizení. Je pravdou, že nás tu znají jak hajní tak strážci a ví, že tu neděláme zbytečně bordel, což se nedá říci o návštěvách, které sem čas od času zavítají s heslem „po nás potopa“ to pak blbě vysvětlujeme, ale tak v každé komunitě se najde hlupák…