QuadMania.cz

V aktuálním čísle se to hemží čerstvými novinkami, tou úplně nejvíc horkou je Access Tomahawk ve čtyřstovkovém balení a testu se nevyhnula ani letošní Tchaj-wanská pecka – Centhor od Dinli. Super zprávou je, že se u nás nově rozjíždí import Arctic Catu, takže se můžete těšit i na testy těchhle strojů. Co dodat, tady je skromná ochutnávka:

Pan Očekávaný – Gamax AX430
S Breakerem (Rozbíječem) jsme si dali dostaveníčko ve vojenském prostoru Milovice, který pro nás čtyřkolkáře zachoval rudý bratr v ideální podobě – spousty cest a hromady tankových okopů, které se už nějakou dobu snaží čtyřkolky rozjezdit. Pro idylické nedělní poježdění sotva vymyslíte přívětivější kulisy, zvlášť když konečně po půlce ledna povolily mrazy, vysvitlo sluníčko, ale všude kolem ještě ležel sníh. Bílý Gamax s ním ladil dokonale.


Masařka na sněhu – Dinli Centhor 700
Pojďme se na ježdění podívat kritickýma očima tak, jak bychom neodpustili nic japončíkovi nebo americe. První věc, kterou si při rozjezdu uvědomíte, je dost slušný spodek – platí stará pravda, že objem ničím nenahradíš, a tak krouťák od nízkých otáček patří mezi přednosti stroje. Střední pásmo taky není špatné, čtyřicet koní ale na sedmikilo není bůhvíco, a tak se špička zdá dost plochá a ještě nějakých deset až patnáct koní byste tu určitě rádi uživili. Všechno asi vyřeší brzký příchod stříkačkové verze, která pravděpodobně bude mít tak jako konkurenti ostřejší reakce na plyn. Tak to by bylo k motoru. I když byly připomínky k výkonu, tak Centhor reálně při vyjížďce se stejně objemným KingQuadem nikde neztrácel. Zase se tak vracíme k debatě, kolik výkonu vlastně čtyřkolka reálně potřebuje…

Tomahawk posiloval – Access Tomahawk 400
Nejrozšířenější sportkou s obsahem do 300 ccm je bez debat čtyřkolka roku Access Tomahawk. Je na trhu už pár let a zatím si ho koupilo už kolem patnácti set zákazníků, navíc je Access už druhým rokem nejprodávanější značkou na trhu. Svoje kvality předvádí prakticky ve všech hobby závodech, kde skoro na jinou malou sportku nenarazíte.
Jestli teď čekáte, že si tu přečtete, jak nová čtyřstovka je úplně jiná než staré tříkilo a že jede jako voheň a trhá dlažební kostky z náměstí, tak jste vedle jako jedle. Ono se totiž za čtyřstovkovým objemem skrývá nějakých 360 kubíků a to je sice proti 280 u třístovky o dost víc, ale ne revoluce. A víc je tam i koníků – místo dvaceti jich tam je třicet (verze bez spz), ovšem ten rozdíl není nijak nebetyčný. Citelnější je posun krouťáku, 80 kubíků navrch se tam projevit muselo, a tak motor teď víc nakládá od středních otáček a má logicky i silnější vršek.

Když série nestačí – Rancho
Na svůj náklaďáček si toho můžete navěšet tuny – čelní sklo, rampičku se čtyřmi halogeny, růžové fáborky na rám nebo chlupatý futrál s tlapičkou na kurtovací pás, aby netlačil. Když to dovedete k dokonalosti vybarvenými písmenky na gumách a plyšákem z tanečních přilepeným na palubku, tak to bude úplná nádhera. Než přijde terén…
Tam to totiž na plyšáka a na halogen jezdit nejde, v kurzu jsou úplně jiné úpravy a nejvíc ty, co z vašeho polovičního užitkáče udělají stoprocentní závoďák do všeho marastu. Nebudeme se teď bavit o tažných koních typu Mule, ale spíš se podíváme na takové kousky, jako je Razr nebo Rhino. Tam totiž má smysl utratit peníze, protože už základ je dost slušně našlápnutý…

Polárka na baterky – Barefoot Motors Model One
Jestli jste čtyřkolkáři a nemáte rádi Araby, Rusy, Amíky, Nory a všechny ty další, co z našich peněženek ždímají naši tvrdou měnu výměnou za ropu, která jim tam teče ze země, tak je tu možnost, jak jim to vrátit. Jezděte na baterky a podporujte naše rodinné stříbro – Temelín!
Vzhledem k tomu, že vaše děti nebo vnoučata si už na poděděné mašině zajezdí leda tak bez kvaltu z kopce dolů, tak nadešel čas na úvahy, jak z toho ven. Vedle toho, že jako náhražku za rafinovanou ropu můžete jezdit na nějaké směsi alkoholu, fritovací olej, na plyn, palivové články nebo úplně něco jiného, tak celkem reálnou variantou je i čistě elektrický pohon. Kromě toho, že vám odpadne tankování, tak ještě můžete mít dobrý pocit, že jste něco udělali pro záchranu vaší oblíbené planety. I když by už někdo měl konečně spočítat, jestli náhodou na to jedno nabití baterek při započítání všech ztrát v přenosech nepadne třeba půl vagonu uhlí, nebo neshoří čtyři štangle uranu v JETE.

Popáté neporažený – Josef Macháček
Dakar sice skončil už v lednu, ale protože minulý Quad vycházel právě v době, kdy se naši ze soutěže teprve vraceli, tak rozhovor s nejúspěšnějším reprezentantem Josefem Macháčkem přichází teď. S Pepou jsme se setkali na výstavě Sport Prague, kde jako čestný host předával ceny při vyhlášení soutěže Čtyřkolka roku.



Pepo, nejdřív opožděná gratulace. Moje první otázka nemůže znít jinak. Jihoamerický Dakar je za námi, v čem byl pro tebe jiný?
Třeba s Patronellim jsem vůbec nepočítal, každopádně letos tam bylo devět lidí na vyhrání. Dokonce i techniku, kterou měli, jsem označil za dojezdovou techniku. Bylo vidět, že jsou na soutěž připravení, byli to rychlí jezdci, hodně jsem jich znal z Evropy. Holanďan – vítěz maďarské Bajy, DeClerk měl vyhraný Tunis, Gonzales dvakrát Maroko, Tunis. Nicméně Dakar je o něčem jiném, je to dlouhodobější záležitost a nedá se tu tolik počítat s takovou tou černou asistencí jako na menších soutěžích. Každopádně třicet čtyřkolek je hodně slušná účast.

Jak s Patronellim?
Ten se na druhém místě objevil někdy

Na Jawě proti všem – Michal Prskavec

Michal Prskavec začal být loni vidět v českém mistráku, víc se ale proslavil třeba ve vizingerech, kde předloni vyhrál hobíky, nebo v hop tropu, kde zase zvítězil loni. Plány na letošek jsou zajímavé a navíc na zajímavé mašině.

Loňská sezona v MČR quadkrosu pro tebe skončila solidním pátým místem. Jak bys minulý rok zhodnotil?
Páté místo je určitě v takové konkurenci, jaká se loni objevila, úspěch. Po třech závodech jsem se držel na krásném třetím místě průběžného pořadí. Potom ale přišly technické problémy a musím přiznat, že i jezdecké chyby, které mě posunuly na nižší místa tabulky.
Celkově jsem se svou první sezonou v MČR spokojen. Bylo to spíše o tom získat zkušenosti. Organizace těchto závodů je na velmi vysoké úrovni a atmosféra dodává jezdci pocit opravdového „profi“ závodníka.

Proč sis vybral právě největší motor z nabídky – sedmsetdesítku?
Ve Stříbře jsem se svezl na 6rychlostní čtyřistapadesátce, která jela pěkně, ale nebylo to ono. Chtěl jsem zkusit něco silnějšího, a když už jezdit Open třídu, tak s největším obsahem. Je pravda, že zkrotit takovou bestii už chce mít nějaké zkušenosti a odvahu…