Čtyřkolku jsme vyrazili otestovat do pražského
Hummer centra, kde byly ještě patrné
stopy po závodu, který se tu před nedávnem odehrál. Centrum zahrnuje
několik druhů terénu - jak suchého, tak bahnitého, a je to ideální prostor, kde takový stroj otestovat. Ještě lepší je, když v testování sekundují dva americké vozy
Hummery, které se snaží Can-amu stačit.

Start stoje je jednoduchou záležitostí, zasunete klíček, stisknete startér a
vstřikování se o vše postará. Rotax má sametový chod a dá se velice dobře dávkovat. Hned na místě zkouším posilovač řízení, nastavuji ho na maximum a výsledek zůstává tak
trochu za očekáváním. Stačí se ale rozjet byť na pár kilometrů v hodině a řidítka se dají ovládat jedním prstem. Se stoupající rychlostí je ale měkké nastavení
hodně nervózní a je lepší přepnout do druhého módu. Rozjezd s Outlanderem je impozantní záležitost. Pokud stisknete páčku plynu naplno, kola se divoce rozhrabou a čtyřkolka vyrazí agresivně kupředu. Není se ale čeho bát, pokud přidáte plyn s rozumem, rozjezd je plynulý bez cukání nebo prudké reakce. Nástup výkonu je ale přeci jen o něco agresivnější než třeba u Polarisu. Bez problémů se můžete se čtyřkolkou pustit v podstatě do jakéhokoliv výjezdu a vše se dá řešit jen přidáním plynu. Když už budete hodně v úzkých, stačí připnout přední nápravu a opět se jen kochat luxusní jízdou.
Velkému a silnému motoru samozřejmě musí sekundovat i podvozek. Standardní nastavení

je ideální jak pro trialové pasáže, tak pro
rychlou agresivní jízdu. Ani jízda po dvou kolech není problém a u třímetrákového monstra je to opravdu zajímavý zážitek. I skoky zvládá Can-am bez ztráty kytičky, stačí správně najet na skok a podvozek se na dopadu jen lehce zhoupne, jako by se nic nestalo. U podvozku se opět neubráním srovnání s největším konkurentem od Polarisu. Can-am má rozhodně
lepší odezvu od povrchu, přesně cítíte, kdy se kola odlepí od země, jak rychle můžete vletět do zatáčky, nebo jak velký náklon ještě ATV snese, než se bude kutálet ze svahu. To mi u „Polárky“ chybělo. Malou daní je pak o něco
nižší světlá výška a menší komfort pro jezdce. Obecně bych ale Can-am prohlásil za zábavnější, naopak na tvrdou práci bych sáhl po Polarisu.

Srovnání zaslouží i posilovač řízení, který oba největší výrobci čtyřkolek nasadili letos vůbec poprvé. Ten od BRP je propracovanější, je do jisté míry
progresivní a především se dá nastavit ve více modech. Bohužel se
nedá úplně vypnout, ale uživatelé tohoto stroje většinou nemají nějaké závodní ambice a spíše ocení komfortní jízdu. Konec konců
na závody je tu přeci Renegade. Nakonec jsme v Hummer centru zkusili několik bahnitých a extrémnějších pasáží. Nikde jsem se nedostal do větších problémů, když jsem zajel někam, kde jsem neměl co dělat, stačilo přeřadit na zpátečku a vyhrabat se zpět. Převodovka fungovala i u nezajetého stroje velice
přesně a hladce. Zajímavé je, že Outlander
startuje i se zařazenou rychlostí, stačí tedy jen zmáčknout páčku brzdy na levém řidítku a můžete vyrazit.
Brzdy byly u tohoto stroje nové a moc mě nepřesvědčily, ale vzhledem k tomu, jak brzdil loňský model, přisoudil bych toto chování především novému obložení. Zajímavé je řešení brzdových kotoučů. Oba přední jsou umístěné na poloose hned u výstupu z kardanu, jsou tak chráněny před největšími návaly bahna a životnost destiček by se tak měla
podstatně prodloužit. Zadní kotouč je pak umístěný na kardanu.
Závěr

To je tedy vše z prvního seznámení s
novou vlajkovou lodí Can-amu. Z jednodenního svezení těžko dělat velké závěry a určitě se k Outlanderu letos ještě vrátíme třeba v nějakém srovnávacím testu. Dojmy jsou ale určitě dobré, přestože stroj zůstal
hodně podobný předchozí generaci, řídí se úplně jinak a všechny změny vedly k zlepšení ovladatelnosti a Outlander je teď zkrátka více „user friendly“, zároveň ale
neztratil nic ze své agresivity. Jedná se o univerzální stroj, který zvládne dlouhé cesty, těžkou práci i závod pracovních strojů. Za kvalitu se samozřejmě platí a cenu blížící se hranici čtyř set tisíc korun utratí za čtyřkolku jen jezdec, který opravdu ví, co chce.