QuadMania.cz

Pořídil jsem navigaci Garmin Zumo, nabouchal do ní 850km naší trasy, dokoupil přední kufr, objednal nové gumy z Číny a číhal téměř tři měsíce jestli dorazí. Montoval jsem je na kolku dva dny před odjezdem. Musel jsem taky vyčmuchat nějaké ubytování, neboť spacáky a stan se už nevešly. Protože jsme měli kutloch každou noc někde jinde, dalo zajišťování noclehů celkem práci.
Konečně 26.7.2012 vyrážíme. Počasí nám moc nepřeje, přesto po 5. hodinách přijíždíme zmoklí na ubytovnu TJ sokol Hartvíkovice, kde zůstáváme příjemné dva dny u zelené Dalešické přehrady. Opékáme špekáčky, šmírujeme v místním kempu a prolézáme Pivovar z Postřižin... Naše další putování provází počasí proměnlivé, ale i přesto se kocháme krajinou a užíváme si jízdu mezi 50-70km/hod. Občas zmoknem a zjišťujeme, že pláštěnky protékají v místě, kde já mám prdel a ona zadeček. Proto se velmi hodí hadry a taky sáčky do odpadkových košů, do kterých si balíme nohy, protože nemáme nepromokavé návleky (nemusíme mít všechno, že). Čtyřkolka nezlobí...
S prvním pořádným slunkem nás čeká na trase Hartvíkovice -Telč společná jízda s "Kennym", který se k nám přidává na své čtyřstovce. Po cestě zkoušíme čtyřkolky na dvou motokrosových tratích. Na jedné z nich se jel mistrák ČR, takže opravdu kopce. Musím se krotit, ale i tak to stojí za to. Po společných 100 kilácích si dáváme dlabanec v Telči. Večer už sólo přijíždíme opět zmoklí (pláštenky už umíme oblékat rychle) do Kamenice nad Lipou, kde přečkáváme v suchu noc... Ráno po snídani a rychlé prohlídce místního zámku, odjíždíme omrknout ten lepší-Červenou Lhotu, který je vskutku pohádkový. Vyjasňuje se a nám je jasné, že Jasněnku tu nenajdem. Za krásného počasí se vracíme na parkoviště, kde už na nás čeká moje holka (kolka). Dávám jí nachlastat oleje, aby byla povolnější a najednou, slejvák jak hrom. Do pláštěnek se soukáme už mokří, sáček uvazujeme na boty už jen ze sportu a opatrně (mohl by se protrhnout) sprintujeme k zastávce.
Po chvíli déšť ustává a my se vydáváme do Vlkova, do obce, kde je neskutečně pěkně a kde v chatě sušíme sebe i peníze. K večeru se vzchopíme, chopíme se jízdních kol (součást vybavení chaty) a jedeme pátrat po pískovnách, kde jsme si původně slibovali koupání... Ráno už neprší, zato zdechá navigace. Mé rozladění naštěstí trvá krátce, potvora se chytla a my zvesela vyrážíme po Zelené stezce směrem Hluboká nad Vltavou, kde nás čeká krásné ubytování (si zasloužíme) a válení na trávě před zámkem, který bere dech. Zbytek odpoledne se potulujeme v zámeckém parku, obdivujeme všechno kolem a těšime se, až si schrupnem v luxusu... Ráno slupnem chudou snídani a jedeme do Holašovic, vesnice, která je památkou UNESCO a jedním z hlavních cílů naší jihočeské výpravy. Obdivujeme stavení v selkém baroku, která zaplňují celou náves a kocháme se. Čtyřkolka nezlobí, jen jí občas dolévám olej a mojí drahé dolévám pivo.
Po úžasném guláši v místní hospůdce jen neradi opouštíme toto místo a jeho atmosféru. Ale čeká nás Český Krumlov, perla jihočeských měst. Přijíždíme unavení, ale zvědaví. Po ubytování v pokoji 2x2 metry už máme energii akorát na smíření se s prostorem a konzervou k večeři. Ráno vstáváme a vyrážíme dohnat, co jsme včera nestihli. Brouzdáme městem, lezeme na hrad a zámek, pijeme uzené pivo, vyhýbáme se Japoncům a koukáme na Vltavu... Odjíždíme. Necháváme za sebou krumlovsko a slibujeme si, že tento úžasný kraj ještě někdy pořádně projedem. Odpoledne krajinou plnou polí a rybníčků přijíždíme do Třeboně. Panuje šílené vedro, odstavujeme mašinu, svékáme brnění a utíkáme vstříc novému světu! Rybníku Světu. Koupáním, lenošením na písečné pláži a pojídáním předraženého syrového bramboráčku dostává naše dovolená nový rozměr...
Je čas vyrazit dál. Do sáčků už balíme akorát mokré osušky a vracíme se k rozpálené čtyřkolce...K večeru přijíždíme do krásné oblasti Česká Kanada, kde ve Starém městě pod Landštejnem uléháme. Brzo ráno vstáváme a ženeme se na 2km vzdálený hrad Landštejn, který je největší a nejvíce zachovalou zříceninou u nás. Pak už se řítíme krajinou, míjíme husté lesy, louky, pole a zastavujeme tam, kde větříme kus žvance a pořádné kafe.Čtyřkolka nezlobí. Nakonec opouštíme jihočechy a míříme do Mikulova. Po seznámení s ubytovatelem už nezbývá nic, než spláchnout únavu sedmičkou vína a těšit se na zítra... Ráno naposledy spakujeme ranečky a šlapeme do centra města, kde je ze zámecké zahrady hezký výhled na Svatý kopeček. Naší poslední zastávkou se stává židovský hřbitov...Po obědě se vydáváme na cestu domů do Zlína, kde naše cesta 3.8.2012 končí.

• Kompletní fotogalerie.